14. září se na internetu objevily některé informace zkreslující výsledky studie CityPlanu, jejímž cílem bylo vypracování ekonomického modelu variantní obnovy elektrárny Prunéřov II a diskuse nad hledisky, které mohou volbu varianty ovlivňovat. Celá studie je zpřístupněna na webové stránce objednatele EPS zde. Uvádíme proto jen její závěr: „Ekonomické posouzení možností rekonstrukce elektrárny Prunéřov II pomocí metody dlouhodobých marginálních nákladů (LRMC) ukázalo, že při zvolených referenčních parametrech nejsou obě uvažované varianty příliš rozdílné. LRMC jsou při diskontní míře 7,78 % výhodnější u bloku 660 MW. Emise CO2 a SO2 a faktor primární energie jsou nižší u varianty 660 MW o 8 %. Nižší emise u varianty 660 MW jsou způsobeny především vyšší účinností bloku, která byla ve výpočtech uvažována jako čistá, maximální při stabilním provozu. Je však otázkou, jak by byly oba bloky při skutečném provozu používány. V případě využití obou bloků pro vyrovnávání změn zatížení sítě, by se průměrná roční účinnost u obou bloků snížila, ovšem méně u varianty 3 x 250 MW. Do procesů však vstupuje ještě mnoho dalších parametrů, na jejichž změnu je celkový výsledek velmi citlivý. Tyto vlivy byly posouzeny citlivostními analýzami na všechny důležité vstupy ovlivňující výslednou hodnotu nákladů na výrobu elektřiny. Zásadní vliv na cenu elektřiny má doba využití zdrojů, investiční náklady jednotlivých variant a zvolená diskontní míra. V referenční variantě bylo počítáno se stejným objemem vyrobené elektrické energie, tj 6300 hodin ročně pro variantu 3 x 250 MW a 7160 hodin pro variantu 1 x 660 MW. Pokud by se jednotlivé varianty posuzovaly z pohledu provozu při stejné době využití, byla zlomová hodnota 6800 hodin ročně. Při době využití nižší než 6800 hodin ročně je výhodnější varianta 3 x 250 MW, při době využití nad 6800 hodin je výhodnější varianta 1 x 660 MW. Dále by při zvolených referenčních parametrech byla varianta 1 x 660 MW méně výhodná při nárůstu investičních nákladů o 12 % oproti referenční variantě (a zachování referenčních investičních nákladů u varianty 3 x 250 MW). Cena paliva byla uvažována pro obě varianty stejná. Nutnost dovážení paliva byla ve výpočtu zahrnuta navýšením ceny paliva o 20 % po 25 letech (u varianty 3 x 250 MW) a po 28 letech (u varianty 1 x 600 MW). Procentuální rozdíly výsledných hodnot jednotlivých variant se v reálném spektru citlivostních analýz pohybují od – 1,5 % do + 6,2 % (neuvažujeme jako reálný diskont pod 5 %). Kromě přesně vyčíslitelných kritérií je potřeba brát zřetel také na další nekvantifikované aspekty pro rozhodování, a to nejen environmentální, ale také např. na parametry ovlivňující velikost regulačního výkonu pro podpůrné služby sítě (u varianty 3 x 250 MW je regulační rozsah 625 MW, kdežto u bloku 660 MW téměř o polovinu menší, tj. 330 MW).“